Zlatá bula sicilská a její důležitost v roce 1938
Učili nás to všichni: rok 1212, Zlatá bula sicilská, definitivní vznik dědičného království a základ naší státnosti. Jenže stačí otevřít trezor v Národním archivu na pražském Chodovci a učebnicový pomník se začne rozpadat na střízlivé historické střípky. Skutečnost je mnohem zajímavější než nacionální legenda.
Není to jedna listina a český lev na ní chybí
První překvapení přichází hned při pohledu na samotný počet dokumentů. Zlatá bula sicilská totiž není jedna jediná listina. Jedná se o soubor tří samostatných pergamenů vydaných téhož dne v Basileji. Dvě privilegia byla určena králi Přemyslu Otakarovi I. a třetí jeho bratru Vladislavu Jindřichovi.
A co pověstná zlatá pečeť? Když se zadíváte do jejího kovového reliéfu, nenajdete na ní svatého Václava, dvouocasého lva a dokonce ani říšskou orlici. Sedí na ní panovník s jablkem a žezlem, kolem jehož hlavy stojí jasný latinský nápis: Fredericus, rex Sicilie – Fridrich, král Sicílie. Budoucí císař Fridrich II. totiž v září 1212 ještě nebyl řádně korunovaným římským králem. Žádnou říšskou pečeť u sebe neměl, a tak použil své dědičné pečetidlo ze vzdáleného středomořského ostrova. Z právního hlediska šlo o provizorium, jehož platnost na říšské půdě nebyla vůbec samozřejmá.
Století ticha a záchrana Karlem IV.
Mýtem je i představa, že si Přemyslovci od roku 1212 slavnostně hýčkali svůj „rodný list“. Po většinu třináctého století ležely listiny v archivu bez povšimnutí. Králové jako Václav I. nebo Přemysl Otakar II. text buly vůbec necitovali – jejich moc se opírala o reálné vojsko a stříbrné bohatství země, nikoli o starý pergamen. Poprvé byla bula veřejně předčtena až v srpnu 1306 po zavraždění Václava III., kdy se česká šlechta bránila nárokům Habsburků.
Skutečným tvůrcem státotvorného pilíře byl až Karel IV. Jako brilantní právník rozpoznal zásadní slabinu původního textu: bula sice potvrzovala dědičnost titulu, ale neřešila, co se stane, když dynastie vymře po meči i po přeslici. V dubnu 1348 proto Karel zařadil basilejské privilegium mezi zakládací listiny Koruny české a výslovně do něj vepsal právo českých stavů svobodně si zvolit panovníka v případě vymření královského rodu. Teprve Karel IV. proměnil lenní smlouvu v nedotknutelnou ústavní chartu.
Kdo stvořil posvátný mýtus?
Pokud si myslíte, že kult Zlaté buly vytvořili obrozenci v devatenáctém století, mýlíte se. František Palacký i jeho současníci k ní přistupovali velmi střízlivě. Skutečný průlom přinesl až dramatický rok 1938.
V atmosféře bezprostředního nacistického ohrožení republiky vydal historik Karel Doskočil sborník historických dokumentů. Pro společnost stojící tváří v tvář mnichovskému diktátu se zažloutlé pergameny staly hmatatelným důkazem starobylosti a nezlomné kontinuity naší státnosti. Skutečná velikost Zlaté buly sicilské tak nespočívá v kouzelné neměnnosti, ale v tom, jak dokázala projít osmi staletími a dát každé generaci přesně tu odpověď, kterou právě potřebovala slyšet.
Zajímá vás zapomenutá historie bez učebnicového patosu?
Celé vyprávění s autentickými citacemi z dobových pramenů, foley zvuky a atmosférou noční badatelny si můžete poslechnout v podcastu Noční Knihovna na YouTube a Spotify.